Každý, kdo se někdy pustil do učení angličtiny a došel až k minulému času, se nutně potkal i s nepravidelnými slovesy. Dost často je to setkání, které studenty napoprvé hodně vyděsí. Obzvlášť když zjistí, že v moderní angličtině se nepravidelných sloves objevuje okolo 300.
"Cože? Kolik? A to všechno se fakt musím naučit?"
Nádech. Výdech. Klid.
Nemusíte.
Pro běžnou domluvu Vám bude stačit odhadem nějakých 100 sloves. A jo, i to je dost. Existuje ale několik způsobů, jak se k učení nepravidelných sloves postavit tak, aby vás to nepřeválcovalo.
Důležité je na začátku nepodlehnout panice. Není to sprint, nemusíte umět všechny a hned. Lepší je vzít to krůček po krůčku. Začít s 10 slovesy a postupně přidávat další. Dobré taky je - jako u každého učení - zjistit, jaký typ studenta jste a jaká metoda tak na vás bude nejvíc fungovat.
Pokud jste typ studenta, který potřebuje věci vidět,
mohl by na vás fungovat trik s vylepením seznamu nepravidelných sloves nad
pracovní stůl, na dveře ledničky nebo na dveře na záchod. (Lednička zvenčí, záchod zevnitř). Jestli jste navíc i trochu analytik, slovesa si vypisujte. Seznamy a vlastní zápisky noste všude s sebou a když budete mít chvilku, čtěte si.
Jestli víc než na texty zabíráte na hudbu, podcasty a filmy, na seznam na záchodě zapomeňte. Na Youtube zadejte "irregular verbs" a máte pár dní co dělat. Ať už vás zaujme příběh kocoura Maxe, zanotujete si s Fluency MC jeho slavný Irregular Verbs Grammar Rap Song anebo vás za ucho chytí cokoliv jiného, poslouchejte. Ráno při čištění zubů, cestou do práce v autě nebo v autobuse anebo při sekání trávy. Uvidíte, že ze sluchátek se vám ta slovesa do hlavy přímo pohrnou.
A pokud jste hraví a potřebujete si věci "osahat", mohly by vás bavit "kartičky". Hotové kartičky se dají sehnat například na www.karticky.cz nebo na www.kupkanet.com, ale vyrobit si je můžete velmi snadno i sami doma. Potřebovat budete jen tužku, papír a nůžky. A pravítko, pokud to chcete mít hezký... což chcete, že jo.
Na jednu stranu kartičky napište sloveso česky, např. "mluvit", a na druhou stranu kartičky doplňte všechny tři tvary slovesa v angličtině - v tomto případě "speak, spoke, spoken". A kdybyste to chtěli mít dotažené do dokonalosti, je fajn si k tomu přidat i nějaké vzorové věty: "I speak English and Italian. I spoke to Peter yesterday. I have never spoken to a famous person.".
Hromádku takhle vytvořených kartiček pak můžete využívat
v práci, doma nebo klidně i na cestách. Mí studenti, kteří tráví
většinu svého pracovního dne v kanceláři, si dávají kartičky na hromádku vedle
monitoru počítače. Když pak mají chvilku kdy se chtějí odreagovat od práce,
sáhnou po kartičce, kouknou na českou verzi a zkouší si vzpomenout na tři
anglické tvary (funguje to samozřejmě i naopak 😉).
Když správné tvary slovesa z paměti nevydolují, vrátí kartičku zpátky do
původní hromádky. Když sloveso umí, odloží kartičku na hromádku na druhé
straně stolu. A tahle hromádka postupně roste a s ní i znalosti a sebevědomí
mých studentů.
Stejným způsobem kartičky fungují i maminkám na mateřské, které je mají na kuchyni vedle dětských piškotů, studentům v raním autobusu, kteří je přehazují z kapsy do kapsy, nebo všem unaveným rodičům, kteří si večer, když uspí děti, nalijí skleničku, hodí nohy nahoru a projdou si pár sloves před usnutím.
A jestli jste hraví, ale na papírové kartičky vás moc neužije, zkuste zapojit do učení svůj chytrý telefon. Stejně jako na učení jakýchkoliv jiných slovíček, i na nepravidelná slovesa existuje nespočet různých aplikací a her, které vám s učením pomůžou. Mí studenti-hračičkové mají rádi balónky , kolo štěstí anebo třeba landigo, kde si na více než 2000 příkladech můžou ověřit, že nepravidelná slovesa umí správně použít.
A co vy? Jak jste na tom s nepravidelnými slovesy? Není náhodou načase začít si hrát? 😉
K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.
Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?