Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Samomluva neboli self-talk je totiž jeden
z nástrojů, který vás může v učení angličtiny posunout o pořádný kus
dopředu. Je to skvělý způsob, jak se rozmluvit, nacvičit si užitečné fráze,
zapamatovat si hromadu nových slovíček a vypilovat mnohem rychlejší a
plynulejší projev. A nepotřebujete k tomu nic, jen sami sebe a trochu
času.
Východisko to samozřejmě je a určitě vám pomůže vaši angličtinu zlepšit. Není ale jediné. Existuje i jiný způsob, jak si procvičit užitečné fráze, zapamatovat si spoustu nových slovíček a zlepšit svůj projev. A nepotřebujete k němu žádného lektora ani "study buddyho", jen sami sebe. Celé kouzlo totiž spočívá v jediné věci - v připravenosti.
Když vás totiž překvapí cizinec s mapou v ruce, je pozdě přemýšlet o tom co říct a co ne, snažit se vybavit si jednotlivá slovíčka, skládat je dohromady a zjišťovat, jestli to puzzle bude fungovat. To, co potřebujete, je otevřít ve své hlavě ten správný "šuplík" a vytáhnout z něj větu, nad kterou už nebudete muset přemýšlet. A abyste takových vět měli v tom šuplíku co nejvíc, potřebujete si je nejdřív v klidu sami sestavit, pak si je několikrát zopakovat, zafixovat si je a přesunout je do dlouhodobé paměti, aby byly "ready to use". A to je přesně ta činnost, kterou se nemusíte zdržovat na hodině s lektorem, protože ji zvládnete úplně nejlíp sami doma.
Problém se vší gramatikou, kterou si během výuky osvojujeme, a se slovní zásobou, kterou si cpeme do hlavy, je totiž v tom, že jde o pasivní znalosti. A abychom je byli schopní v pravý čas použít, potřebujeme je aktivovat. Pokud se chcete naučit vařit, nestačí si jen přečíst kuchařku - musíte si sehnat ingredience, jít do kuchyně a zkusit to. A stejné je to s angličtinou - pokud chcete mluvit, je skvělé naučit se gramatiku a slovní zásobu, ale pak musíte MLUVIT.
A samomluva vám pomůže aktivovat všechny pasivní znalosti bez zapojení partnera.
Když se potřebujete naučit nějakou novou slovní zásobu, zapomeňte na dlouhé seznamy slovíček a učení nazpaměť. Pokud nemáte fotografickou paměť, tahle technika obvykle nefunguje. Místo toho použijte něco, co vám pomůže spojit slovní zásobu s kontextem, a pak MLUVTE NAHLAS. Procházejte se po bytě a pojmenovávejte věci a spotřebiče, nebo zkuste vyjmenovat všechny ingredience, které potřebujete při vaření večeře. Můžete popsat obrázky z dovolené, katalog IKEA, letáky z Lidlu nebo prezentaci kolegy v práci. Jakákoli slovní zásoba, kterou si potřebujete oprášit nebo se naučit vám v hlavě utkví mnohem snáz, pokud ji budete uvádět do kontextu a pokud budete slovíčka říkat nahlas, místo abyste je četli potichu.
Tímhle způsobem si můžete procvičit i gramatiku. Pokud máte například problémy s předpřítomným časem, zkuste při cestě z práce domů přemýšlet o všech věcech, které jste ten den už udělali nebo ještě neudělali. Pokud potřebujete procvičit minulý čas, můžete popsat, co jste dělali na poslední dovolené. A pokud se potřebujete lépe cítit s "going to", mluvte o svých plánech na příští víkend.
Můžete se takhle připravit na spoustu situací, které
vás mohou v životě potkat. Ať už se potřebujete připravit na pracovní pohovor, máte přednést
prezentaci před vedením společnostk, nebo chcete být schopni pohotově odpovědět recepčnímu v
hotelu na vaší příští dovolené, vše půjde mnohem snáz, pokud si to předem
nacvičíte, než když budete vařit z vody.
A to nejdůležitější: Až si osvojíte veškerou potřebnou slovní zásobu a fráze, nebojte se mluvit nahlas. Nemyslím tím, že by vás měl slyšet soused o dvě patra níž, ale pokud budete jen něco mumlat nebo jen potichu číst slova, nebude to fungovat.
Vyzkoušejte to. Uvidíte, že vám učení půjde najednou mnohem snáz.
A pokud vám přijde divné mluvit nahlas sami k sobě, posaďte si do křesla plyšového medvěda. Ten je jako posluchač naprosto ideální. Nikdy totiž nikam nespěchá, nevadí mu slyšet jednu větu pětkrát, vydrží vás poslouchat klidně hodinu a NIKDY vám nebude skákat do řeči.
K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.
Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?