Máte za sebou už několik kurzů angličtiny, ale stále přešlapujete na místě? Bojujete se slovní zásobou a říkáte si, že to učení nemá smysl?
Učení angličtiny je jako učení čehokoliv jiného. Stejně jako když se budete chtít naučit lyžovat nebo plést svetry, i u angličtiny je potřeba CHTÍT a NĚCO PRO TO UDĚLAT. Zázračné metody neexistují. Věřte mi. Kdyby existovaly, uměla bych i pandžábsky.
U toho "CHTÍT" je potřeba, abyste to opravdu chtěli vy sami. Motivace k učení je totiž dvojí: vnitřní a vnější. Vnější motivace je váš nespokojený šéf, stres z nesrozumitelných telekonferencí s kolegy za oceánem nebo vyhlídka služební cesty na mezinárodní veletrh. Tahle motivace funguje dobře na začátku, ale dlouho vám nevydrží.
Mnohem účinnější je motivace vnitřní. Když VY SAMI chcete. Protože už vám na dovolené nestačí výlet autobusem s průvodcem do místního skanzenu. Chcete si půjčit auto a poznat tu zemi zblízka a zjistit, jak tam lidi doopravdy žijí. Protože na konferenci na podzim bude i ta sympatická kolegyně ze Švédska a vy si s ní chcete popovídat i o jiných věcech než jen o účetní závěrce, kterou jí každý měsíc posíláte. Protože příště, až vás zase zastaví zmatený cizinec s mapou v ruce a bude potřebovat poradit kudy kam, chcete kromě mávání rukama i otevřít pusu.
"Angličtinu se naučit CHCI, a proto přeci chodím na kurz", řeknete mi. Asi vás zklamu, ale to nestačí. 1 hodina týdně je super pro to, abyste se neutopili. Pomůže vám nezapomenout to, co už jste se naučili, sem tam k tomu přihodíte nějaké nové cool slovíčko, ale pořád se budete jen batolit u břehu.
Pokud chcete někam doplavat, musíte pro to něco udělat. A na to prostě jedna hodina týdně nestačí. Takže buď budete muset rozbít doma prasátko a domluvit si se svojí učitelkou výuku 3x týdně, aby vás k učení donutila, anebo si k tomu sednout doma sami. A to zvládnete. Nebojte. Jen budete muset trochu přehodnotit svoje priority a posunout angličtinu na jejich žebříčku o kus výš. Dokud se bude krčit někde na pozici č. 48 těsně nad "musím zalít kytky", tak stejně jako ten fíkus i ta angličtina "prostě do zítra počká". A ona počká. Počká i pozítří, i další tři dny. V podstatě vydrží čekat až do dne, kdy na vás v kalendáři zabliká upozornění na vaši pravidelnou hodinu angličtiny a vy se konečně donutíte sednout a napsat ten úkol. Ne proto, abyste se někam posunuli. Proto, abyste před tou učitelkou a zbytkem kurzu večer nebyli za brzdu. A fajn, za brzdu nebudete, úkol máte, ale nečekejte, že vás TOHLE někam výrazně posune. Neposune. Ani kdybyste na ten kurz do jazykovky chodili 5 let.
Je potřeba udělat něco navíc. Jasně, všichni máme práce nad hlavu a den je na to všechno obvykle dost krátký. Ale vy se tu angličtinu CHCETE NAUČIT, pamatujete? Takže fíkus počká, (kytky prostě musí být statečný) ale tu angličtinu přesuňte do TOP 10. Zkuste ji zařadit do svého denního režimu. A ne, není to antikoncepce, klidně můžete někdy vynechat. Ale věřte mi, určitá pravidelnost v učení dělá zázraky.
Důležité je si uvědomit, že UČIT SE neznamená, že budete hodinu sedět nad seznamem slovíček. Vůbec ne. Vaše denní dávka angličtiny může klidně být poslech BBC News u snídaně, podcast v angličtině při čištění zubů nebo cestou do práce, 10 vět v Duolingu (nebo v jiné vychytané appce) při čekání na autobus nebo přečtení krátkého článku na záchodě (všichni víme, že JEN TAM máme na čtení OPRAVDU klid...).
Vyberte si takovou aktivitu, která vás BAVÍ. Jestli vás zprávy stresují, pusťte si místo nich klidně pohádku pro děti. A pokud u podcastů usínáte, vyměňte je za novinku své oblíbené hudební skupiny. Přestaňte se angličtinou jednou provždy trápit a začněte si ji užívat. Udělejte si z učení odměnu za dlouhý únavný den a uvidíte, že sklenka dobrého vína, huňatá deka a 20 minut seriálu na Netflixu posunou vaši angličtinu na úplně jiný level.
Když tohle zkusíte, uvidíte, že i vaše pravidelné docházení do kurzu bude mít najednou mnohem větší šťávu. Už nebudete marně lovit slovíčka z paty, ale to, co jste doma načetli, nakoukali, naposlouchali si a naučili se vyzkoušíte v praxi. A lekce už nebudou o klopotném skládání slovíček do vět, ale o opravdové konverzaci s ostatními nadšenci v kurzu a vaše učení angličtiny dostane zcela nový rozměr.
Pokud byste na své angličtině chtěli zapracovat sami doma, ale nevíte, jak se správně učit, kterou z mnoha metod zvolit a kterým se ve vašem případě zdaleka vyhnout, mohla by se vám hodit jazyková konzultace. Během hodinového sezení spolu odhalíme, co vás v učení nejvíc limituje, co na vás naopak platí, zjistíme, jaký typ studenta jste a které metody učení zvolit a poradím vám i několik tipů a triků, díky kterým bude vaše domácí učení opravdu efektivní.
K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.
Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.