Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila.
Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama
aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit"
na tématu, které ji bude bavit.
Ona nadšeně souhlasila. Jenže tak trochu čekala, že jí to téma připravím, upeču, naporcuju a naservíruju. A já jsem místo toho zaúkolovala ji samotnou: "Najděte na Youtube video (v angličtině) týkající se tance, kterému se věnujete. Pošlete mi odkaz, abych na něj mohla kouknout taky a na hodině se pak o tom budeme bavit - o tématu samotném, o frázích, které tam zazněly, o větách, kterým jste nerozuměla..."
Byla zaskočená. Ale video našla a diskuzí o tancích a tancování
jsme strávily úžasných 90 minut. To, co na začátku vypadalo jako ne příliš
příjemná výzva byla nakonec práce, která ji naprosto pohltila.
Malé dítě, které ještě neudrží lžičku v ruce určitě
potřebuje mámu, aby ho nakrmila. Kdybychom ale chtěli takhle krmit dítě, které
je už dost velké na to, aby si jogurt z ledničky a lžičku v šuplíku ulovilo
samo, prokázali bychom mu tak trochu medvědí službu. Místo prozkoumávání špajzky
a ochutnávání různých novot by jen sedělo a čekalo, až mu jídlo samo přiletí až
pod nos. Protože by vlastně ani nevědělo kde a jak si ho opatřit.
No a s učením je to stejné. Kdybych studentům na začátku
kurzu naservírovala učebnici, řekla jim na jaké straně ji otevřít, jaký článek
přečíst, jaké cvičení vyplnit a jaká slovíčka se doma za úkol našprtat, naučila
bych je angličtinu jen konzumovat. Jenže to já nechci.
Cílem mých lekcí není jenom naučit mé klienty správné použití časů a předložek. Opravdu mi záleží na tom, aby se někam posunuli a uměli si angličtinu najít i mimo naše lekce a dokázali s různými zdroji pracovat. Proto jim ukazuju kudy tudy do spíže a nechávám je, aby si ulovili na co mají chuť. Proto své klienty nekrmím.
Na začátku každé spolupráce posílám svým klientům dotazník,
který kromě jiného obsahuje i seznam témat, která se v našich společných setkáních
můžou objevit. Našli byste tam samozřejmě
běžná témata jako "Food & drinks", "Travel & holidays" nebo "Films &
music", ale taky témata méně tradiční, jako "Career
growth & goals", "Well-being & work-life balance" nebo "Learning to say
NO & setting boundaries". Klienti mají možnost zakliknout ta témata, která
je zajímají a která by do našich hodin chtěli zakomponovat. Protože u témat,
která je baví a zajímají mají jaksi
větší chuť sdílet své názory a formulovat je do smysluplných vět a kolikrát si
takové téma s chutí přeneseme i do další hodiny.
Někdy klienti navrhnou i témata, která na
seznamu nejsou, ale pro ně osobně jsou z určitého důvodu důležitá. Nedávno
jsme tak s klientkami mluvily třeba o právě už zmíněném tanci, józe nebo
alternativní medicíně. A já bych jim mohla samozřejmě celé téma zpracovat, prolézt
internet a najít zajímavý článek nebo prima video, ale... Mnohem víc funguje v takovou
chvíli naše role otočit - jsou to klienti sami, kdo vhodné zdroje hledají a do
hodiny přinesou.
Důležité totiž není jen podtrhat si nová slovíčka v článku, který si spolu přečteme; mnohem smysluplnější je naučit klienty kde a jak takový článek (a nebo jiné vhodné zdroje) hledat a jak s nimi pracovat, aby mohli svoji angličtinu zlepšovat nezávisle na lektorovi.
Protože mým cílem není natlačit do klientů 6 sloupečků slovíček a 4 stránky gramatiky. Mým cílem je ukázat jim, jak je angličtina krásná, jednoduchá a hlavně dosažitelná. Chci, aby byli kdykoliv schopní sednout k počítači nebo chytrému telefonu a najít si článek, video, podcast, hru, doplňovačku, kvíz, cokoliv co je baví, a nepotřebovali nikoho, kdo by jim to naservíroval.
Angličtina nebydlí v učebnicích. Žije všude kolem nás.
Na angličtinu narazíte kamkoliv se podíváte.
Způsobů, jak se angličtině věnovat je nepočítaně. A skvělé na nich je to, že spoustu z nich můžete začlenit do aktivit, které tak jako tak musíte (nebo chcete) dělat a nepotřebujete tak na učení žádný čas navíc. Cesta do práce, procházka se psem, vaření večeře, luxování, sekání trávy, mytí oken - jakákoliv činnost, které nemusíte věnovat 100 % své pozornosti je skvělou příležitostí, jak si pustit podcast v angličtině, zkouknout zajímavé video nebo si chatovat ve FB skupině věnující se tématu, které vás zajímá.
A to "zajímá", ta "chuť" jsou hrozně moc důležité. Protože
když nám něco chutná, sáhneme po tom zas a znovu. A ještě jednou. Jako po gumových
medvídcích. Nebo belgických pralinkách. Když vám bude učení chutnat, budete se
k němu rádi vracet. A vychutnáte si ho stejně jako dobrý steak.
Co chutná v angličtině vám? Máte své osvědčené zdroje, umíte si najít co vás baví a pracovat s tím? Pokud byste potřebovali pomoct, napište mi na karolina@rybkova.cz nebo do formuláře dole a domluvíme si konzultaci, na které probereme vaše cíle a možnosti a najdeme ten ideální způsob učení právě pro vás.
K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.
Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.
Jak byste se cítili, kdybyste prodavačku v obchodě s obuví požádali o tenisky a ona vám přinesla holínky? Kdybyste v kavárně místo objednaného cappuccina dostali lungo s mlékem? Nebo kdybyste pod odkazem na on-line kurz o DPH našli kurz o bezpečnosti práce?
Když mluvím se svými studenty na začátku spolupráce o důvodech, které je ke mně přivedly, velmi často zmiňují své předchozí negativní zkušenosti se skupinovou výukou.
Nedávno čekala moji klientku důležitá schůzka se zahraničními obchodními partnery. A protože je profík, na schůzku se pečlivě připravila.
Synchronní výuka, asynchronní výuka, přímá či nepřímá výuka, blended learning... Pryč jsou doby, kdy jediným způsobem, jak se naučit jazyk bylo docházení do skupinového kurzu v jazykové škole. Dnešní doba nabízí nepřeberné množství možností jak své znalosti zdokonalovat, jen v těch názvech aby se čert vyznal... Jestli se v nich ztrácíte, nevíte...
Pro krátké a výstižné představení sebe sama, firmy nebo produktu, se používá slovní spojení elevator pitch. Představení by to mělo být stručné, asi jako kdybyste s někým jeli ve výtahu a měli na vysvětlení pouhou minutu, ale zároveň by mělo náležitě vystihnout podstatu věci.
Mýtus je všeobecně rozšířená nepravda, vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů. A o učení angličtiny jich koluje celá řada. V tomhle článku najdete hitparádu TOP 13 mýtů, se kterými se já a mí kolegové z řad lektorů jazyků setkáváme nejčastěji.
Takhle krásně vypadá Jičín, město kde žiju, z kopce jménem Brada. Byla jsem tu mnohokrát. Kromě jiného jsem se tu i vdávala. Ale tohle je poprvé, co jsem tu na kole.
Dneska budu tak trochu kálet do vlastního hnízda. Na Facebooku a Instagramu radím svým studentům jak se obklopit angličtinou, jaké cesty zvolit, aby je učení bavilo a jak na angličtině pravidelně pracovat a někam ji posouvat. Myslím ale, že je fér taky zmínit odvrácenou stranu věci. Že dnešní on-line svět má i svou temnou stránku a že přemíra...