Jste Investor, Účastník, nebo Odmítač?

18.02.2023


Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?



Její kolega není žádný začátečník. Angličtinu používá v práci, zvládá v ní co potřebuje, ale ne vždy to zní úplně tak, jak by se slušelo a patřilo. Jeho vedoucí tenhle nedostatek vnímá a usoudil, že by kolega potřeboval někoho, kdo mu pomůže jeho komunikaci trochu vyladit. A tak mu HR oddělení zařídilo individuální výuku.

Jenže ono to nějak nefunguje. Kolega už vystřídal několik lektorů, ale s žádným z nich ho to nebavilo. Na lekce relativně pravidelně dochází, ale víc než těch 60 minut týdně se angličtině nevěnuje. Nebýt požadavku svého šéfa, na žádné lekce by nechodil - on sám považuje svoji úroveň za dostačující k výkonu své funkce a nikam dál a výš se posouvat vlastně nepotřebuje.

"No a protože s Vámi jsou, Karolíno, ty lekce hrozně fajn, tak mě napadlo, jestli byste to s ním nezkusila - s Vámi by ho to určitě začalo bavit, stejně jako mě..."



Upřímně? Ne. Myslím si, že by ho to ani se mnou nebavilo. (A mě s ním asi taky ne.)


Jak obecně moc nejsem fanda generalizování a kategorizování, tak tady dělám výjimku. Po více než 20 letech co učím si - sama pro sebe a naprosto neoficiálně - rozděluju studenty do tří kategorií; na

  • INVESTORY,
  • ÚČASTNÍKY, a
  • ODMÍTAČE.



¨"INVESTOR" je klient, kterého chcete. Nebo aspoň já teda jo ;). Jsou to lidé, kteří výuku angličtiny vnímají jako investici do svého seberozvoje a podle toho k ní také přistupují. Uvědomují si, že pokud se chtějí někam posunout, musí pro to sami něco udělat - a dělají to. Náš společný čas na lekcích a konzultacích využívají na 100 %, ale chápou, že to samo o sobě nestačí. Takže v mezičase procvičují, poslouchají podcasty v angličtině, mluví sami se sebou nebo mi nahrávají hlasové zprávy, čtou si zprávy na BBC, koukají na filmy v originále nebo třeba chatují v angličtině s Chat GPT.

"Investory" mám moc ráda. Jejich pokroky jsou vždycky rychle a hodně vidět (a slyšet), takže je to pro mě jako lektorku práce radostná a smysluplná a pro klienta velmi efektivní.



"ÚČASTNÍK" je klient, který se, například v práci v rámci firemního benefitu,  pravidelně účastní jazykové výuky, aktivně se do ní zapojuje, pokaždé si něco nového odnese a celé ho to baví, ale angličtina pro něj není natolik důležitá priorita, aby se jí věnoval i ve svém volném čase. Takže zadaný domácí úkol vypracuje, možná přidá i pár minutek denně s Duolingem, ale o moc víc aktivní obvykle nebývá.

I "Účastníky" učím ráda. Jejich pokroky nejsou tak viditelné a tak rychlé jako u Investorů, ale i malé krůčky se počítají a klienti si takto zvládají udržovat angličtinu na aktivní úrovni a neztrácejí pracně nabytou sebejistotu. Jen je hodně důležité si na začátku takové spolupráce vyjasnit očekávání obou stran, vyhodnotit kolik času, prostoru a energie může/chce klient učení věnovat a podle toho nastavit dosažitelné cíle.



S "ODMÍTAČI" si nevím rady. Jsou to studenti, které angličtina nebaví a nevidí v ní žádný velký smysl, a chodí na ni jen proto, že z nějakého důvodu musí. Potřebují udělat maturitu, prolézt u zkoušky na univerzitě, nebo v práci nenaštvat šéfa. Jejich motivace je vnější a to je palivo, na které se nikdy moc daleko dojet nedá.


Jejich mindset bývá velmi často dost negativistický. Jsou přesvědčení, že

  • na angličtinu nemají buňky,
  • jsou na ni moc staří,
  • nemají na ni čas a neví ani kde ho vzít,
  • jejich učitelka na základní škole byla nána a celou angličtinu jim znechutila,
  • i kdyby se přetrhli, tak s tím prostě nehnou,
  • a beztak na žádné přetrhávání nemají čas, víme?


Speciální kategorií jsou "zatvrzelí odmítači", kteří si, do účasti na kurzu dostrkáni mírným nátlakem ze strany vedení firmy, na hodině založí ruce na prsou a prohlásí: "Jako já se tohle nikdy nenaučím, ale jestli si myslíte, slečno, že se mnou něco zmůžete, tak se předveďte co umíte." (zažito na vlastní kůži :) )

 


Přesvědčit tyhle studenty ke změně jejich mindsetu považuju za téměř nadlidský výkon. Nepomáhá ukazovat, že angličtina není zas tak složitá, že může být zábavná, že i ten čas se na ni dá najít... Protože tihle studenti tu cestu hledat vlastně ani nechtějí. Chybí jim vnitřní motivace, dostatečně silný důvod PROČ ten jejich odmítavý mindset změnit. A dokud si ho nenajdou sami v sobě, nikdo zvenčí s nimi nehne.

Vnitřní motivace je zásadní, ať už se pustíte do čehokoliv. Je to jako když jste se učili jezdit na kole. Vnější motivace je jako váš rodič, který vás držel za sedlo a běžel s vámi, aby vás roztlačil. Ujeli jste nadšeně pár metrů, ale pak se to kolo zastavilo (a vy jste spadli). Abyste dojeli dál (a nepadali), museli jste se naučit šlapat. Vy. Sami.

Ať už se učíte cokoliv, hledejte důvody proč to nevzdat sami v sobě. Ptejte se co VÁS baví, co VÁS na dané činnosti těší, co VY sami chcete. Protože vaše vlastní PROČ vás nakonec vždycky dovede nejdál.



Co vy? Je pro vás učení angličtiny investicí do seberozvoje, příjemný způsob trávení volného času, nebo trest? Rádi byste našli svoje "PROČ", ale nevíte jak? Nebo už své PROČ znáte a chcete se do angličtiny pořádně pustit?

Pokud by vám přišla vhod společná konzultace nebo plně personalizovaná výuka, napište mi na karolina@rybkova.cz. Ráda vám pomůžu.



Další články na blogu:

K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.

Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...

S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.

Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?

Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?

Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.

Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.

Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.

Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.

Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?

Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉

Nekrmit

29.04.2022

Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.

Jak byste se cítili, kdybyste prodavačku v obchodě s obuví požádali o tenisky a ona vám přinesla holínky? Kdybyste v kavárně místo objednaného cappuccina dostali lungo s mlékem? Nebo kdybyste pod odkazem na on-line kurz o DPH našli kurz o bezpečnosti práce?

Nedávno čekala moji klientku důležitá schůzka se zahraničními obchodními partnery. A protože je profík, na schůzku se pečlivě připravila.

Synchronní výuka, asynchronní výuka, přímá či nepřímá výuka, blended learning... Pryč jsou doby, kdy jediným způsobem, jak se naučit jazyk bylo docházení do skupinového kurzu v jazykové škole. Dnešní doba nabízí nepřeberné množství možností jak své znalosti zdokonalovat, jen v těch názvech aby se čert vyznal... Jestli se v nich ztrácíte, nevíte...

Pro krátké a výstižné představení sebe sama, firmy nebo produktu, se používá slovní spojení elevator pitch. Představení by to mělo být stručné, asi jako kdybyste s někým jeli ve výtahu a měli na vysvětlení pouhou minutu, ale zároveň by mělo náležitě vystihnout podstatu věci.

Mýtus je všeobecně rozšířená nepravda, vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů. A o učení angličtiny jich koluje celá řada. V tomhle článku najdete hitparádu TOP 13 mýtů, se kterými se já a mí kolegové z řad lektorů jazyků setkáváme nejčastěji.

Takhle krásně vypadá Jičín, město kde žiju, z kopce jménem Brada. Byla jsem tu mnohokrát. Kromě jiného jsem se tu i vdávala. Ale tohle je poprvé, co jsem tu na kole.

Overwhelmed

05.04.2021

Dneska budu tak trochu kálet do vlastního hnízda. Na Facebooku a Instagramu radím svým studentům jak se obklopit angličtinou, jaké cesty zvolit, aby je učení bavilo a jak na angličtině pravidelně pracovat a někam ji posouvat. Myslím ale, že je fér taky zmínit odvrácenou stranu věci. Že dnešní on-line svět má i svou temnou stránku a že přemíra...

"Moje angličtina je příšerná. A bojím se mluvit. Protože když budu mluvit, určitě tam nasekám mraky chyb a budu za pitomce."

Každý, kdo se někdy pustil do učení angličtiny a došel až k minulému času, se nutně potkal i s nepravidelnými slovesy. Dost často je to setkání, které studenty napoprvé hodně vyděsí. Obzvlášť když zjistí, že v moderní angličtině se nepravidelných sloves objevuje okolo 300.