Když mluvím se svými studenty na začátku spolupráce o důvodech, které je ke mně přivedly, velmi často zmiňují své předchozí negativní zkušenosti se skupinovou výukou.
Ať už to byla výuka v jazykové škole nebo ve firmě, ocitli se velmi často ve skupině, kde se buď nudili, protože výuka běžela podle učebnic a pracovních sešitů a bylo velmi snadné sklouznout k pohodlnému odpočítávání věty, u které na ně přijde řada, anebo se necítili moc dobře, protože patřili k těm slabším a spolustudenti (nebo dokonce lektor!) jim to dávali najevo. A místo toho, aby je to nabudilo k lepším výkonům, spíše je to deprimovalo a od učení odrazovalo.
No a když vás to, co děláte, nebaví, nebo dokonce stresuje,
velké výsledky to mít nebude. Jenže mí studenti výsledky mít chtěli, a tak
hledali jinou možnost, jak se angličtině věnovat a neplakat u toho po nocích do
polštáře. A přišli za mnou, že by měli zájem o individuální lekce.
Ve chvíli, kdy máte s výukou takhle mizerné zkušenosti, vypadá individuální výuka jako světlo na konci tunelu. Nemusíte se stydět před ostatními a bát se svých chyb. Když v některé látce klopýtáte, můžete ji procvičovat tak dlouho, dokud si nebudete jejím správným používáním jistí. A když potřebujete víc času na zformování svých myšlenek, nikdo na vás nespěchá. A skupinová výuka z toho vychází jako cosi odpudivého a zavrženíhodného, čemu je potřeba se obloukem vyhnout. Jenže takhle černobílé to ve skutečnosti není. I výuka ve skupinách může být podnětná, hravá, zábavná a zároveň efektivní. Ten zásadní rozdíl není v počtu lidí, ale v přístupu.
Individuální, nebo personalizovaná?
Individuální výuka, kde se potkává jediný student se svým lektorem, má spoustu pozitiv. Obzvlášť introverti nebo vysoce citliví lidé oceňují bezpečné prostředí, kde můžou na své angličtině pracovat bez obav z chyb a bez nátlaku, který na ně vytváří ostatní studenti ve skupině. Mají prostor klást otázky, hloubat nad věcmi, kterým nerozumí a tempo výuky se přizpůsobuje pouze jejich schopnostem a možnostem, nikoliv skupině. Ani to ale neznamená, že je bude angličtina v tomto podání automaticky bavit nebo jim "poleze do hlavy" líp.
To, co odlišuje vám nevyhovující styl
výuky od toho, který vás bude bavit a někam vás posune, je samotné pojetí výuky.
Když jsem začínala učit, pomáhaly mi učebnice "udržovat kurz", na nic důležitého nezapomenout. Už tehdy jsem ale některé lekce přeskakovala, protože mi přišly - obzvlášť pro dospělé studenty - nedůstojné, a doplňovala výuku dalšími materiály z různých "grammar and vocabulary builders". Dnes si výukové materiály z velké části připravuji sama, z některých učebnic vybírám užitečné články, zajímavé poslechy nebo i jednotlivá dobře zpracovaná témata, ale od začátku do konce se podle učebnice se studenty učíme už jen v nejnutnějších případech - například při přípravě na jazykovou zkoušku.
Učebnice jsou totiž na můj vkus příliš "standardizované". Najdete v nich bezpečná - a z jistého úhlu pohledu i oblíbená - témata jako "jídlo" a "sport" a "filmy" a "koníčky" a "dovolená", ale ne vždy jsou zpracovaná tak, aby to danému studentovi nebo skupině opravdu "sedlo" a také ne vždy tato "standardní" témata vyhovují všem studentům.
Učila jsem pána, který byl sportovní nadšenec a většina
našich hodin se vždycky ke sportu aspoň trošku stočila. A bylo to skvělé,
protože sport bylo téma, které jsem mohla využít při jakékoliv nové gramatice a
mohla jsem si být jistá, že můj klient bude nadšeně trénovat klidně i třetí typ
podmínkových vět - "Kdybych byl býval jako dítě lepší sportovec, byl bych dnes
hrál fotbal za Spartu." Ale nedej bože, kdybych mu na hodinu přinesla téma
"shopping" - to bychom byli hodně rychle hotoví.
Stejně tak úžasná dáma, která se zajímala o alternativní směry, živila se cvičením jógy, neměla doma televizi a v kině nebyla asi 20 let. Jak moc velký smysl by mělo trvat na tématu "filmy a televize"? Hádáte správně - vůbec žádný.
A to už vůbec nemluvím o aktivitách, které nevyhovují vašemu stylu učení. Pokud za celý rok nepřečtete jedinou knížku, nemá moc smysl dávát vám na víkend zjednodušenou četbu. Stejně tak asi daleko nedojdeme, když vás budu nutit znovu a znovu proklikávat interaktivní cvičení na internetu a vy přitom budete potřebovat tužku a papír a vše si psát rukou do sešitu.
Proto si myslím, že tzv. "individuální" výuka, výuka one-to-one, nemusí být nutně všeobjímajícím řešením. V čem já osobně vidím ten zásadní rozdíl je "personalizovaná" výuka, a ta může klidně probíhat za určitých podmínek i ve skupině.
Personalizovaná výuka je maximální možnou měrou přizpůsobená možnostem, schopnostem a cílům daného studenta nebo skupiny. Pokud se někdo chystá na složení mezinárodní jazykové zkoušky, samozřejmě je nezbytně nutné, aby se v anglické gramatice perfektně orientoval. Pokud za mnou ale přijde klient nebo skupinka přátel/kolegů, jejichž cílem je domluvit se na zahraničních dovolených, nepotřebují vědět do všech detailů jak a kdy používat anglické členy. A na našich lekcích pak nebudeme do naprosté dokonalosti pilovat ani pasiv nebo předminulý čas, ale budeme se věnovat slovní zásobě a adekvátní gramatice, kterou na dovolené využijí.
Stejně tak mladá manažerka, která se potřebuje rozmluvit a "rozposlouchat" před důležitými schůzkami asi úplně neocení rozhovor s fotbalovým rozhodčím, ale určitě uvítá business podcasty se slovní zásobou, se kterou pak na meetingu se zahraničními kolegy zazáří.
Důležití jste vy. Vaše důvody, proč se do učení chcete pustit, vaše sny a cíle, kam se s angličtinou chcete posunout a vaše časové možnosti. Abyste se v angličtině posunuli, musí vás učení bavit. Proto vidím v personalizaci lekcí velký smysl. Protože když spolu budeme mluvit o tématech, která vás zajímají, bude se vám mluvit mnohem snáz. Když zasadíme novou slovní zásobu do vašeho vlastního kontextu, bude se vám mnohem lépe pamatovat. A když dostanete za úkol aktivitu, která rezonuje s vaším učebním stylem, bude z nudného domácího úkolu najednou zábava, od které nakonec nebudete chtít odejít.
Jedna moje studentka naši spolupráci nedávno okomentovala slovy: "Díky tobě jsem přestala na angličtinu "chodit" a naučila jsem se učit tak, že mi to leze do hlavy, baví mě to a moje pokroky jsou konečně vidět a slyšet". Velmi hezky tak vystihla můj cíl: ukázat klientům
Nechci, aby mí klienti roky a roky "chodili" na mé kurzy. Jde mi o to, aby se opravdu naučili to, co potřebují a mohli tak sebejistě komunikovat. A to se nám díky výuce šité na míru jednotlivým studentům a skupinkám daří.
K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.
Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.